Bjůty historky ze života

Už když jsem byla malá, tajně jsem si půjčovala maminčiny šminky. Pamatuji si na fialové stíny, které jsem si nanesla a myslela si, že nejdou vůbec vidět, proto jsem v sedmi letech bezstarostně usedla ke stolu s celou rodinou a sklízela podivné pohledy. Když se mě ptali, proč jsem tak zmalovaná, zapírala jsem a říkala, že nejsem. Máma totiž nechtěla, abych si jako takhle malá půjčovala její šminky. No, stejně to vždycky poznala.. Když si dnes prohlížím fotku z toho dne, kterou náhodou v albu máme, směju se, jak jsem mohla být tak naivní. Protože ty fialové stíny opravdu vidět jsou :D. Ty monokly by nikdo nepřehlédl.

Moje zážitky pokračují i o pár let později, kdy zkouším make-up asi o 3 odstíny tmavší, než je moje pleť. Nanesla jsem si ho jen trochu, ale stejně jsem vypadala příšerně. Máma si ze mě dělala srandu, ale já jí říkám, že jsem se u babičky na zahradě denně opalovala, a proto mám tak krásně snědou pleť..

Zabralo to několik maminčiných rozsypaných bronzerů v kuličkách, několik rozbitých stínů, zlomených rtěnek, než jsem se propracovala k nějakým svým šminkovacím základům. Pamatuji si, že snad úplně jako první jsem si koupila lesk na rty od Essence a nějaký make-up...

...ale mamka si ze mě v podstatě utahuje dodnes. Když stojím před zrcadlem s řasenkou a otevřenou pusou, upozorňuje mě, ať mi tam náhodou nevlítne moucha a nevypíchnu si oko. Včera za mnou přišla do koupelny, když jsem si čistila zuby. Momentálně mám na čele a na nose dva nelichotivé pupínky, což jí přišlo k popukání."No koukej, co to tady je," rýpe mi nehtem do obličeje. Já smíchy prskám pastu všude kolem sebe. "No nějaký pipinky tu máš, no.." Achjo. Tak jí říkám, že za ty dva pupínky ve svém věku můžu být stále ráda.. Tak říká, že asi jo a dodá, ať si hlavně zítra nezapomenu na ně dát Dermacol. "Mami, víš, co je Dermacol?" "No, nějaká patlanice na pupínky." OK.

A jaké jsou Vaše zážitky?:)
J.<3